Kolovraty - Cholupice 4:7

V nedělním utkání s domácími Kolovraty jsme udržovali soupeře pod neustálým tlakem, ale zakončení bylo žalostné. Za první půli jsme vystřelili na bránu snad třicetkrát, ale ani jedna střela se neujala. Pálili jsme slabě, mimo, z nesmyslných úhlů. Trefovali jsme brankáře nebo konstrukci. Kopali jsme dokonce dvě penalty, ale ani ty jsme nebyli schopní proměnit. Soupeř se občas pokusil o brejky, z jednoho dokonce nastřelil břevno a už to vypadalo na klišé, nedáš dostaneš. V poslední minutě první poloviny jsme se přeci jenom ujali vedení. Všichni jsme čekali, že touto brankou do šatny naše střelecká smůla definitivně skončila. 

A vše tomu nasvědčovalo. Hned po zahájení druhé části utkání jsme soupeři odskočili o další dvě branky, ale pak to začlo znovu. Opět neproměněný pokutový kop. Sami i soupeřovou taktikou jsme se vystavovali často do ofsajdu. Soupeř naopak vytěžil z minima maximum a dvěma rychlými góly se vrátil do hry. Pravda je, že jsme mu to velmi usnadnili. Po třetím gólu jsme začali bránit velmi vlažně. Zvláště pravá strana nechávala soupeři velký prostor. Dalších patnáct minut jsme nebyli schopní z množství šancí trefit bránu. Kopali jsme několik rohů, házeli množství autů u pokutového území. A nic. Nicméně tlak našeho týmu byl stálý a čekali jsme, kdy to tam zase spadne. To se pak stalo během pěti minut třikrát, jeden gól si soupeř srazil do brány sám.

A tak se zdálo, že je o zápase rozhodnuto. Pak však přišlo Deja vu a zápas se Spartou. Hra se začala vyrovnávat. Soupeř, kterého hnalo do útoku jeho frenetické publikum, dokázal opět během dvou minut snížit náš náskok. Až do konce zápasu se hra přelívala. Kolovratští cítili šanci a naše převaha již nebyla tak zřejmá. Zápas tak těsně před hvizdem završil náš gól ze hrany soupeřovy ofsajdové pasti. 

Galerie k aktualitě