FK Admira Praha B - TJ Sokol Cholupice 6:0

Na utkání osmého kola na hřišti Admiry asi dlouho naši fotbalisté nezapomenou. Šestigólový nářez už hodně dlouho nedostali. Přitom samotný začátek a hlavně první půlhodinka tomu vůbec nenasvědčovala. Již v 5.minutě měl na svých kopačkách úvodní gól utkání Karel Dombi, ale mířil těsně vedle. Další vynikající střela Zdeňka Jemelíka opět těsně minula bránu domácího gólmana. V první půlhodině byli naši přeci jen o něco aktivnější a měli ještě dvě dobré možnosti ke vstřelení úvodní braky. Domácí se sice také snažili, ale stoprocentní šanci si nevypracovali. Zvrat v zápase přišel ve 29.minutě.  Po centru do našeho vápna nikým neatakovaný hráč pohodlně hlavičkoval na bránu Davida Pajazitiho, který na míč nedosáhl. Ten skončil nejdříve na břevně, pak na tyči, naši obránci však stáli jako přilepení k trávníku a tak jeden z dobíhajících útočníků pohodlně dorazil do odkryté brány. Hodně studená sprcha. Prakticky hned po rozehrání mohl vyrovnat Tomáš Souček, ale svoji tutovku neproměnil. Naši mohli vyrovnat a vrátit se do utkání, ale místo toho v 35.minutě jsme inkasovali druhý gól. Poločas skončil 2:0.  

     Do druhé půle nastoupili naši s předsevzetím ještě s vývojem utkání a výsledkem něco udělat. Rozjeté domácí fotbalisty se však již zastavit nepodařilo. Už ve 48.minutě přidali třetí gól a o tři minuty později zvýšili na 4:0. Naší obranou procházeli domácí hráči, jak se jim zachtělo. Jeden útok střídal druhý, naši evidentně nestačili, zachraňovali jen za cenu odkopů nebo faulů. Po dvou nedovolených zákrocích těsně před šestnáctkou, kdy sudí nařídil trestný kop, dvakrát inkasovali. Konečný výsledek 6:0 byl pro naše barvy ještě hodně milosrdný, protože domácí v druhé půli, kromě nastřelených dvou tyčí, spálili hodně šancí. Našim se nedařilo snad vůbec nic. Alespoň čestný úspěch mohl zaznamenat v závěru utkání Roman Janoušek, ale ani on tutovku neproměnil.

     Naši hráči odcházeli ze hřiště hodně smutní, před utkáním byli považováni za favorita, ale svoji úlohu nesplnili. Hodně si ztěžovali na hrbolatý trávník, na kterém balón poskakoval jako na mizerné trampolíně, to však nemůže být omluvou. Přísnější měřítko snese snad první půlhodinka, ale po úvodní brance začali hrát špatně. To co předváděli v druhé části utkání? Na to si musí odpovědět sami.    

      O hodnocení utkání jsem trenéra požádal o den později:

     „včerejší zápas se mi hodnotí velmi těžko, přehrál jsem si video, na které jsem velmi čekal. Utkání bych rozdělil na tři části. První, kdy jsem relativně soupeře k ničemu nepustili, naopak my jsme měli dvě velké příležitosti, které musíme proměnit. Míč nemusí hráč trefit, protože mu přeskočí nohu, to se může stát, ale ne každý zápas. Soupeři jsou velmi kvalitní a nemůžeme čekat, že nám nabídnou každý zápas pět, šest vyložených šancí. Takže prvních třicet minut jsme byli lepší.  Když se však podíváme na konečný výsledek, tak je těžké mluvit, že jsme byli lepší. V 29.minutě jsme dostali celkem náhodný gól, kdy míč zapadl za Davida. Ten musí buď do hráče jít, nebo ho mít na čáře. V druhé části jsme se snažili ještě něco udělat, Luboš Neveršil měl šanci vyrovnat, ale nestalo se tak. Následovala chyba, po které jsme inkasovali podruhé. To samozřejmě hru velmi ovlivní. Vystřídal jsem dva hráče, abych hru oživil, ale hned na začátku druhé půle jsme dostali třetí gól a byl prakticky konec. Ještě jsme chtěli něco s výsledkem udělat, ale dostali jsme další góly. Závěr utkání nechci hodnotit, hráli jsme jako děti a čekali, až bude konec tomu trápení. Do tabulky pravdy si zaznamenáme nulu. Po zápase však vidím i některé klady, nikdo se nezranil, hráči si jeden mezi sebou nic nevyčítali. Určitě si to rozebereme v šatně, v úterý a ve čtvrtek se sejdeme na tréninku a připravíme se na Čafku.“