Bílá Hora - Cholupice 4:18

To nejlepší nakonec. Na Bílé Hoře se žádná Bílá hora nekonala. Listopadovou domácí blátivou porážku, kdy se nám míč v kombinacích zastavoval v kalužích vody, odvál čas a my předvedli jedno z nejlepších vystoupení celé sezóny. Soupeř vzdoroval pouze v první čtvrtině, kterou dokázal vyhrát, ale byla to pouze labutí píseň. Pak už to byla jízda. To byl, pane, fičák. Ono to ani jinak před famózní diváckou kulisou, která připomínala finále fotbalového poháru, nešlo. Chyběl snad jen chorál. Druhou čtvrtinu jsme získali poměrem 9:0, a i když jsme v druhé půli trochu povolili, stále to byla radost na takový fotbal pohledět. Lepší tečku za obdobím přípravky jsme udělat nemohli.

V jarní části sezóny jsme z jedenácti utkání prohráli tři a neskromně můžeme konstatovat, že náš tým byl, až na jeden opravdu nepovedený mač, vždy o třídu fotbalovějším mužstvem než soupeř. On se ten trénink třikrát týdně, ten pot a dřina, holt někde projevit musely. Už teď  můžeme vyhlížet a těšit se na podzim a bez ostychu vstoupit do žákovské kategorie, kdy se polovina našeho mužstva bude se ctí poměřovat i s o dva roky staršími soupeři. Tak vzhůru do mladších žáků.