Cholupice - Sparta dív. 5:4

V sobotu dopoledne jsme chtěli konečně zlomit prokletí, které nás trápí celou sezónu. Prohráváme vyrovnaná utkání. Jak přátelská, tak mistrovská. Ať již chybami ze svých kopaček v tu nejnevhodnější chvíli nebo smolnými góly. I podzimní prohra se Spartou nebyla výjimkou. Tehdy jsme ještě patnáct minut před koncem drželi vyrovnané skóre a co více, tlačili jsme soupeřky k jejich bráně. Pak stačil ojedinělý brejk a nakoplý balón a bylo hotovo. Minulý týden na Vltavínu to samé. Vyrovnaný zápas. Soupeř nerozehrává, ale nakopává balóny na své o dvě hlavy vyšší útočníky, kteří rozhodují zápas.

A povedlo se. 3:0 v jedenácté minutě. Vypadalo to, že je po zápase a soupeř na ručník. Sparta sice nastřelila tyčku a skrze rozhozenou obranu propálila našeho brankáře, ale i tak se stále hrálo spíše na půli soupeřek. Asi i proto se hra pomalu rozpadala, začali jsme chodit a chyby se začaly vršit. Pálili jsme vedle brány, ale nakonec jsme si před půlí pojistili vedení. Nic nenasvědčovalo blížící se gólové zápletce. Po půli jsme však stále pokračovali v nepřesnostech a horším pohybu. Stále jsme ale byli lepším týmem. Sparťanky si nepřihrály, v obraně míče odkopávaly do autů, ale z ojedinělé šance vsítily gól. My neproměnili penaltu a minuli prázdnou bránu. Oba týmy vsítily ještě po gólu a zápas se poklidně dohrával před sparťanskou svatyní. V poslední minutě jsme kopali roh a hra se přenesla rychle k naší bráně a soupeř ještě jednou zdramatizoval utkání. Cenné vítězství, škoda jen toho Vltavínu.    první gól Sparty  roh Sparty