Čechie-Cholupice 6:22

Ani rtuť teploměru stlačená pod nulu a sněhová pokrývka na hřišti nezastavily náš tým, který se veze na vítězné vlně. Podmínky nebyly ideální. Zasněžený povrch hřiště, který se postupně a nezadržitelně měnil v břečku a následně místy v čerstvě zorané pole, dával očekávat méně kvalitní fotbal. Jenže nic takového nenastalo. Hráli jsme hned od začátku s nasazením naši útočnou hru se všemi hráči. Ono to tedy ani jinak nešlo, protože kdo nechtěl zmrznout, pro toho byl pohyb jedinou možností, jak se zahřát. Zvláště brankaři měli po závěrečném hvizdu ledový úsměv. Až na pětiminutový výpadek na začátku třetí čtvrtiny se bylo stále na co dívat a čemu tleskat. Naprostá většina útoků šla tentokrát po čarách. Pokud tam míč neposlal obránce, tak se o rozehrávku do strany postaral záložník. Vzápětí se zatáhnutý míč ze strany ocitnul před brankou, kde čekali spoluhráči tlačící se do brány a lačnící dát si gól. Takže pánové a dámy, takhle se to hraje, takhle se to má hrát, a takhle jsme to skoro celý zápas hráli. Zároveň jsme byli i kreativní a zapojovali hlavu. Když nebylo kudy, vrátili jsme míč do strany nebo dozadu a zkusili to znovu, žádná přetlačovaná nebo kličky do protihráčů. Občas jsme opět místo střely v jasné gólovce volili přihrávku, ale nebylo to z důvodu malého sebevědomí, ale ze snahy nahrát kamrádovi na gól. To svědčí o soudržnosti a partě. Bez chyb hra nebyla, to bychom nedostali žádné góly, sem tam nevyšel první dotek, občas došlo k nedorozumění, ale těch chyb bylo proklatě málo. Tímto zápasem jsme se dostali i do čela skupiny, co se týče vstřelených gólů. Sečteno, podtrženo, paráda.

Galerie k aktualitě