Ovládli jsme turnaj v Měcholupech

Tečku, a to přímo zlatou, za podzimní částí sezóny jsme napsali na venkovním turnaji v Dolních Měcholupech, kde poměřilo síly a dovednosti ve vzájemných utkáních, a následně dle bodů v tabulce v zápasech o konečné umístění, šest týmů.

Hned první zápas turnaje jsme obstarali my a tým Třeboradic, jehož „áčko“ se usadilo na čele pražského přeboru. Oba týmy se nejprve trochu rozkoukávaly, ale postupně jsme převzali aktivitu na své kopačky a tlak, který jsme si vytvořili, jsme potvrdili dvěma góly. Inkasovali jsme sice v nastaveném čase, ale úvodní vítězství bylo naše. Další v řadě byla nám dobře známá Libuš. Předchozí duel  v Cholupicích urval soupeř, o to více jsme byli na další vzájemný zápas nažhavení. Po počáteční opatrnosti jsme opět hráli moc hezký a chytrý fotbal a první vstřelili důležitý gól. Vyrovnání tentokrát přišlo opět v nastaveném čase z přímého kopu, kdy míč prošel zdí do protipohybu brankáře. Nicméně cítili jsme se, a hlavně i byli, fotbalovější a vzápětí to potvrdili v následujícím utkání výhrou nad domácím týmem.

Po polední pauze a slepici na paprice nás čekal dle dopoledních výsledků soupeř nejtěžší. Hned v úvodu si vybral slabou chvíli náš brankář a soupeř z Chodova vstřelil lacině úvodní gól. Okamžitě mu narostla křídla a na nás v tu chvíli padla deka. Polovinu zápasu jsme se hledali a nevěděli, co hrát. Až ke konci zápasu jsme soupeře zatlačili na jeho půlku, ale na bránu jsme nevystřelili, zatímco on přidal po nedůraze naší obrany další dva góly. Nervozita zasetá takto jednoznačnou prohrou se promítla i do dalšího utkání. Vítězství nebo remíza by nás posunuly do finále, ale záhy jsme prohrávali s Uhříněvsí o dva góly. Pak přišla ale asi nejdůležitější pětiminutovka celého dne, konečně se na naše kopačky vrátily střely a zápas jsme otočili. Čtyřmi góly v řadě jsme si otevřeli cestu do finále.

V něm proti Chodovu nastoupil úplně jiný tým než v předchozím souboji. Předváděli jsme nejlepší fotbal na turnaji, počínaje důsledným a obětavým bráněním, na nás až nezvykle rychlými rozehrávkami od brány a konče neskutečnou ofenzivní silou a následným zakončením. Bojovali jsme o každý míč, o každý kousek hřiště, po lajnách jsme se hnali k chodovské brance. V první půlce jsme soupeře nepustili vůbec k ničemu a čtyřmi góly nezadržitelně kráčeli k vítězství. Pak se Chodovu podařilo snížit křížnou střelou a následně šťastným gólem utkání zdramatizovat. My jsme ale nepřestali hrát a definitivně naše vítězství potvrdili chvíli před koncem gólem, a to tak parádním, že některým vehnal slzy do očí. Trenérům. Euforie propukla i v zámezí u huligens našeho týmu, kteří neúnavě hnali naše mužstvo dopředu, jednoznačně převálcovali rodiče a fanoušky ostatních týmů a lvím podílem se tak zasloužili o úspěch týmu. Děkujeme.